Nejen sobě VoIP providerem
Rád bych vám přiblížil, jak funguje takový malý poskytovatel internetového telefonování nebo firma s VoIP ústřednou. Co k tomu tedy vlastně potřebujete?
Upstream poskytovatel
Funguje to podobně jako jako na Internetu. Malý poskytovatel si najde většího poskytovatele a platí mu za službu. Upstream, neboli ten proti proudu u Internetu vždy znamená ten větší, přesněji ten, kdo si nechá za propojení platit. U telefonu je to jen o něco komplikovanější v tom, že platí jen volající a ne příjemce hovoru.
V případě Internetu to bývají pronájmy přenosových kapacit, pronájmy tranzitních kapacit, případně i platby za oběm dat, ale také správa adresního prostoru. U telefonování se platí hovory, SMS, a opět za ten adresní prostor.
Výběr poskytovatele kromě cenové nabídky řídí také způsobem účtování a kvalitou nabízených služeb. Je možné platit za službu jako celek a rozúčtovávat si telefonní účty se zákazníky samostatně. Také lze využít nabídky upstream providera, pokud nabízí účtovací systém, ze kterého už získáte konkrétní podklady pro fakturaci.
Existují i různé provizní a bonusové systémy, kdy se nestanete skutečným poskytovatelem, ale máte pod sebou skupinu zákazníků, kterým fakturuje přímo poskytovatel, a vám z toho dává nějaké výhody, ať už finanční nebo v podobě služeb. Tuto možnost ale budu nadále vynechávat, protože nás zajímá býti skutečným providerem.
Ústředna
K tomu, abyste mohli být poskytovatelem, je potřeba mít alespoň jednu ústřednu. Ve světě VoIP vám k tomu stačí server s nainstalovanou konfigurovatelnou SIP proxy. Velmi často se pro tenhle účel používá opensource software Asterisk, který navíc funguje i jako ústředna pro obyčejné telefony a má spoustu dalších funkcí.
Mezi vaší ústřednou a upstream providerem je potřeba nastavit takzvaný trunk, který funguje jako virtuální spoj pro navazování hovorů. V závislosti na konfiguraci se může používat různý protokol a můžou a nemusí se přenášet samotné hovory. Podstatné je, že trunkem prochází veškerá komunikace týkající se navazování a ukončování hovorů.
Telefony se k ústředně obvykle připojují pomocí protokolu SIP. Tedy alespoň ty hardwarové většinou jiný protokol ani neumí. Používají se i takzvané softwarové telefony, což jsou programy pro telefonování na počítači. Ty obvykle také umí protokol SIP, ale často umí i protokol XMPP, neboli jabber a jeho telefonní rozšíření Jingle.
Peering, federace
Peering v klasickém pojetí znamená, že svoji síť zdarma propojíte s někým, kdo projeví ochotu takto spolupracovat. Obvykle to pro oba partnery znamená ušetření nákladů za tranzit přes tranzitního, tedy upstream, poskytovatele. U telefonování se často dělá peering za účelem získání přidané hodnoty pro samotného uživatele, ale samozřejmě to lze použít i jako nástroj k výdělku.
Telefonní sítě tradičně vychází z toho, že se každá minuta platí. Ale například celosvětová síť jabber funguje ve většině případů tak, že se platí pouze připojení k Internetu a služba samotná už je bezplatná. Důvod je prostý. Jabber server si může zařídit každý, ať už jen pro sebe, pro své přátele, nebo pro širší skupinu lidí. Veřejný jabber server se všeobecně nepovažuje za něco, za co by byl člověk ochotný platit.
K propojení jabber serverů se používá volná federace, kdy se ostatní servery hledají podle DNS a kontakt s nimi se navazuje až podle potřeby. To stejné jde provozovat na SIPu, který ale tradičně stojí někde mezi jabberem a klasickou telefonní sítí.
Služby jako Skype z těchto úvah úplně vynechávám, protože ti peering veřejně nenabízejí a do volné federace se nepouštějí už vůbec. Spíš razí heslo „Jedna firma, jeden program, jedna síť.“
Rozhodnutí, jak naložit s peeringem je tedy na vás.
Čísla nebo jména
Tradiční telefonní síť používá k adresování telefonů čísla. Protokoly SIP a XMPP používají stejný formát jako e-mail, tedy jméno@server. Pokud používáte VoIP k nahrazení klasických telefonů, je asi nejpohodlnější používat pouze čísla a mít nějakou šikovnou ústřednu jako třeba Asterisk, která vás umí skontaktovat s lokálními čísly přímo a hovory na neznámá čísla pak předává upstreamu.
Potom to vypadá tak, že máte například rozsah 100 čísel a vždy voláte opět pouze na telefonní čísla, ať už je na druhém konci VoIP, pevná linka nebo třeba mobilní telefon.
Další funkce
Čísla je možné různě přesměrovávat, propojovat s jinými protokoly, nechat zvonit na více telefonech, propojovat s automatem, a další kouzla s nimi provádět. Snad jen bych upozornil, že konfigurace nemusí být snadná a někdy je lepší si vzít k ruce někoho zkušenějšího v této oblasti.
SIP telefony běžně zvládají více telefonních čísel (případně SIP URI, to jsou ty adresy podobné e-mailovým).
A co bezpečnost?
Na bezpečnost je u telefonování potřeba dbát, protože nejde o nic menšího než peníze. Pro méně zkušeného poskytovatele je lepší využít omezení služeb na straně upstream providera a mít toto omezení pokud možno nějak smluvně podložené. Dále je třeba dávat pozor na hesla k jednotlivým telefonům, aby nedocházelo k tomu, že někdo jménem zákazníka provolá velké peníze.
Samozřejmě je lepší do začátku používat systém kreditu, kdy zákazník nemůže provolat víc, než má předplaceno. Po delších zkušenostech se dají vymýšlet různé paušály, výhodné nabídky a podobné nástroje na vymámení stálých peněz od jinak šetřivého zákazníka. Ano, samozřejmě jsem měl ve skutečnosti namysli nástroje na odměňování aktivních zákazníků.
Dobře zabezpečené vnější volání se dobře kombinuje s volným voláním uvnitř sítě nebo bezplatným peeringem
Firmy a organizace
Jak jsem naznačoval od začátku, takovýto telefonní systém s ústřednou nemusí využít jen poskytovatel telefonních služeb, ale i firma či jiná organizace s více telefony. Jednou z hlavních výhod je, že vnitřní komunikaci neposíláte mimo vaši síť. Vedlejším efektem je, že nikoho nemůže ani napadnout, že byste za ni mohli platit. I když je pravda, že dnes spousta poskytovatelů dává automaticky lokální hovory zdarma. U místních hovorů navíc budete moci pozorovat i lepší kvalitu.
Budete uvažovat o vlastní ústředně?